Truchlení s nadějí Ukázka

Když dojde k uzdravení

Když truchlíme, prožíváme zármutek každý den. To zármutek prostě dělá. Jsou dny, kdy se v něm usadíme a dokonce jako kdyby nás dusil. Jindy nás lehounce pozvedne a my si na svou ztrátu pokojně vzpomeneme. 

Někdy nás z toho Pán Ježíš dokonale uzdraví už tady na zemi. Jindy opravdové uzdravení přijde, až když jsme konečně v přítomnosti Ježíše po tom, kdy jsme se k němu přidali v nebi. Bez ohledu na to, kdy k plnému uzdravení dojde, můžeme se začít uzdravovat už tady a teď. Ale jak moc? Jak už jsme zmínili druhý den, když procházíme bolestí, dochází k pokroku. Hloubka a rychlost uzdravení opravdu závisí na tom, jak dobře zpracováváme svou bolest ve svém spoléhání na Boha a nakolik dovolíme jeho Duchu, aby nám pomáhal. 

Takže, jak poznáš, kdy se uzdravuješ? Zde je několik náznaků, které napovídají, že to začalo.

Známka tvého uzdravování je, že vzpomínka na ztrátu už tvoje dny nelikviduje. Zahlédneš něco, co ti tu ztrátu připomene, a už to nevyvolá tak silnou bolest. Co ti dřív naprosto zničilo celý den, tě teď zasáhne na pár hodin nebo jen minut. V některých situacích, kdy ztráta byla mimořádně velká, je současná bolest už otupená a ne tak ostrá. V jiných případech se může stát informací o skutečnosti a už nevyvolá citovou reakci. Krátce, čas tvého zotavení se blíží.

Další znak uzdravování je, když si začneš uvědomovat, co Bůh vykonal v tobě a skrze tebe právě pomocí té ztráty. To neznamená, že by sis to rád zopakoval nebo že by sis nepřál, aby tvůj drahý zase ožil, jen to znamená, že vnímáš, jak Bůh všechno používá pro dobro. Dokonce i v zoufalé, strašné, šílené a vysilující bolesti, kterou sis prošel, vidíš, jak se z tebe stává lepší varianta tebe samého. 

A poslední znak, který ukazuje, že se uzdravuješ, je, když se tvoje otázky proč změní v otázky jak. Místo aby ses Boha ptal “Proč dovolíš, aby se mi tohle stalo?” se začneš ptát “Jak tohle použiješ?” Duševní a duchovní přesměrování se objeví, když si uvědomíme, že útěchu, kterou nám Bůh poskytl, bychom dál měli používat k utěšování druhých. 

Jedna z nejprovokativnějších věcí ohledně zármutku je, že když si myslíš, že jsi v uzdravování výrazně pokročil, náhle si vzpomeneš na svůj nesplněný sen nebo na svého drahého, kterého už nikdy neuvidíš. To vyvolá nával bolesti, a tak máš pocit, že teď jsi na tom hůř než dřív. Nejsi. Když se tohle stane, znamená to, že tvůj proces uzdravování se jen na chviličku pozastavil. Možná jsi udělal i pár kroků zpátky. Když se tohle stane, zastav se a dovol si zase chvilku truchlit. A pak si dopřej ohlédnout se a vidět pokrok, který už jsi udělal. Pokaždé, když znovu přijmeš svou ztrátu a procítíš ji, jdeš blíž k uzdravení.