Truchlení s nadějí Ukázka

Postup před pokrokem 

V truchlení se počáteční osten bolesti vynoří, když si uvědomíme, o co jsme přišli. A objevuje se ve chvílích, kdy si během dne připomínáme svou ztrátu. Může udeřit náhle a než se nadějeme, utápíme se v slzách, cloumá námi hněv a prožíváme beznaděj. Bolest se nám nelíbí, ale jestli ve svém zármutku chceme někam pokročit, musíme projít tou bolestí—projít tím, než postoupíme dál. 

Neignoruj ho

Jediná cesta, jak se dostat přes zármutek, je projít jím. Podívat se mu doslova rovnou do očí a a oslovit ho je neuvěřitelně těžké. Nemůžeme si ho podrobit a ani mu nemůžeme dovolit, aby nás zardousil. Postavit se svému zármutku tváří v tvář znamená, že truchlíme, když to potřebujeme. Neignorujeme ho, ale přestaneme v tom, co děláme, a věnujeme se truchlení. Můžeme to projevit slzami nebo křikem. Ať už svou bolest vyjadřujeme jakkoli, je to součást procesu. 

Nesrovnávej

Zármutek má různé podoby a podle většiny odborníků přichází ve fázích. Možná nebudeme procházet všemi nebo dokonce ve stejném pořadí ani ve stejnou dobu. Vlastně můžeme projít jednou fází a později se k ní ještě vrátit. Nejde o to, abychom jednotlivými fázemi procházeli podle nějakého plánu či systému, ale abychom pochopili, že neexistuje “jeden univerzální” proces truchlení. Tvoje bolest a prožitky jsou jen tvé. 

Možná nejde o tvůj vlastní zármutek, ale vidíš jím procházet někoho jiného. Ani v tom si nelibujeme. Děláme a říkáme věci, kterými se pokoušíme odvést jejich myšlenky od ztráty. I když jsou chvíle, kdy pomáháme druhým, aby se pořád nehalili do své bolesti, nemůžeme lidi protlačit zármutkem jen proto, že nám je nepříjemné je v něm vidět. Mysleme na to, co potřebují, ne jak nepříjemná nám ta situace připadá. Možná si s takovým člověkem můžeme jen sednout a nechat ho vyplakat nebo pro něj udělat něco, na co on sám momentálně nemá. Ať už je to jak chce, pamatujme na ty druhé a dělejme všechno pro to, abychom zůstali většinou zticha.

Sledovat pokrok v zármutku je těžké. Na začátku máme pocit, že se topíme a vůbec nikam nepostupujeme, ale postupujeme. Protruchlit svou ztrátu vlastně z naší strany vyžaduje úsilí dobrat se až na konec cesty truchlení. Neklesej tedy na mysli.