Bůh nebo svět?Ukázka

SOAP: Přísloví 3:9–10

Kapitoly 29 a 30 knihy Genesis popisují, jak se Jákobovi dařilo. Nejprve se jeho rodina rozrostla o mnoho dětí a pak se znásobil jeho majetek – především stáda ovcí a koz. Bůh slíbil, že Jákobovi požehná a učiní ho velkým (pozn. jeho rod se rozhojní, Genesis 28:13-15), a tyto události byly důkazem, že Bůh svůj slib plní.

Jak jim však bylo vlastní, Jákob a Lában našli další způsob, jak jeden druhého obelstít. Oba si uvědomovali velký úspěch a požehnání, kterých se Lábanovi dostalo, zatímco pro něj Jákob pracoval. Teď nastal čas na Jákobovu odměnu a výplatu. Tu mu však Lában znemožnil, když odstranil ze svých stád všechny pruhované a strakaté ovce a kozy.

Pak Jákob použil svou vlastní metodu, aby zajistil, že v Lábanových stádech bude mnoho silných a zdravých pruhovaných a skvrnitých ovcí a koz. Zda to byla reakce na Lábanovo jednání, nebo zda to měl v plánu od samého začátku, není jasné. Jako čtenářům se nám asi honí hlavou otázka, jestli Jákobovo a Lábanovo vzájemné podvádění vůbec někdy skončí. Jedno je však jisté – Jákobovi se dařilo i navzdory Lábanovým podvodům.

Jákob rozpoznal, že jeho rozrůstající se stáda jsou požehnáním od Boha (Genesis 31:9). I přesto, že byl podvedený a sám podvedl druhé, Bůh mu žehnal a rozmnožil jeho majetek. Nebyla to Jákobova lstivost, díky níž se mu dařilo, ale Boží milostivé požehnání. Nikdy se nemusíme uchylovat k hříšným praktikám, abychom od Hospodina dostaly dobré dary. I když Jákob nebyl dokonalý, Bůh konal v jeho prospěch. Za Lábanův podvod nastolil spravedlnost tím, že umožnil Jákobovi prosperovat. Překonal Lábanovy i Jákobovy úklady, aby uskutečnil svůj plán, že Jákobovi a jeho potomkům požehná.

Ačkoliv se Jákob zpočátku spoléhal na své vlastní schopnosti, později rozpoznal, že jeho prosperita je ve skutečnosti Božím požehnáním. Když se nám v životě jakýmkoliv způsobem daří, vnímáme to jako Boží požehnání nebo jako náš vlastní úspěch? Spoléhání se na sebe škodí naší víře. Když se v souvislosti s vysvobozením z různých situací, požehnáním a prosperitou spoléháme jen na sebe, zbavujeme tak Boha cti a úcty, které si zaslouží jen a pouze On. Důvěřovat mu znamená, že mu věříme natolik, že ho posloucháme i když se naše plány zdají jako ta lepší nebo jistější volba. Pravé požehnání pochází jedině od Hospodina. A my jsme povolávané důvěřovat mu, ať se děje cokoliv.