Jak být za svůj život vděčníUkázka

Základní návyky vděčnosti

Tajemství štěstí spočívá ve sčítání požehnání, zatímco druzí sčítají jen své problémy. — William Penn

Při čtení Božího slova se setkáváme s tématem vděčnosti. Jsou tam stovky veršů, vybízejících nás k děkování nebo chválení Boha. I jinde než v Bibli se setkáš se spoustou článků a výzkumů, co dobrého vděčnost lidem přináší. Vděční lidé méně podléhají depresi, mají lepší známky ve škole, lépe spí, jsou zdravější, jejich přátelství jsou hlubší a jejich pohled na život je jasnější. Stručně řečeno, vděčnost s sebou nese velké klady! 

V 1 Tesalonickým 5:18 apoštol Pavel napsal: "Za všech okolností buďte vděční, neboť to je Boží vůle pro vás v Kristu Ježíši." Žít vděčně je Boží vůle pro nás. Bůh už před začátkem času věděl, jak pozitivně nás bude formovat vděčnost--dávno předtím, než o tomto předmětu někdo napsal knížku či článek. A tak jestli tvůj život plyne klidně nebo jestli máš pocit, že ses ocitl na pohyblivém písku, zvaž zařadit do svého života každodenní návyk vděčnosti. 

• Vytvoř si nové cestičky. Dr. Caroline Leaf, kognitivní neurolog a autor, řekl: “To, jak myslíš, ti změní strukturu mozku.” To není snadné. Ale můžeme se rozhodnout, na co budeme myslet. Dovolme tedy, aby nám hlavu plnily vděčné myšlenky.


• Vyber si pět věcí. Zvykni si denně říct nebo zapsat pět věcí, za které jsi vděčný. To můžeš kdykoli během dne--třeba ráno nebo i večer!


• Nastav si budík vděčnosti. Každý den si vyber pět konkrétních časů a nastav si to třeba v mobilu. Když se ozve upozornění, požádej Boha, aby ti připomněl požehnání a dary, které už jsi obdržel, a poděkuj mu za ně. 


• Někomu to řekni. Každý den někomu řekni, za co jsi vděčný. Může to být jejich přátelství, východ slunce, silný zážitek s Bohem, nečekané požehnání. Když to řekneš, jako kdyby to bylo reálnější.

Je klíčově důležité zvyknout si na vděčnost, takže když se pak strhne životní bouře, víme, jak se rozbouřenou vodou pohybovat. Do toho nedílně patří spoléhání na Boha a dokonce zvolení si vděčnosti, i když světu kolem sebe nerozumíme. 

A když si budeme utužovat svaly vděčnosti, nebude to něco, na co bychom museli kdovíjak myslet--stane se to tak přirozené jako dýchání.