Jak vidíme své milé

Už tě někdy rozhodilo, jak tví milí reagovali na ztrátu? Možná ti vadilo, že neprojevovali silné emoce, nebo nechtěli o svém zármutku mluvit. Tohle se jeví jako dost obvyklé a mnozí se s tím při prožívání ztráty setkávají. V čem to tedy tkví? 

Bylo by možné, že hlubší otázka tady zní: "Prožívám já svůj zármutek přijatelně?” Když druzí jednají jinak než my, možná máme z jejich vyjadřování smutku negativní pocit. 

Navíc ve své slabosti od druhých čekáme, že se o nás budou starat. A když nejednají, jak doufáme, zklame nás to.

V Bibli Lazar umřel a Marii Ježíšovo jednání vadilo. Když ho pak viděla, "padla mu k nohám se slovy: 'Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.'" (Jan 11:32). Truchlila nad svou ztrátou a mrzelo ji, že tam Ježíš nebyl. Byla nešťastná z jeho DOKONALÉHO rozhodnutí. Jak mnohem snadněji rozhodí nás, když naši milí nejednají podle našich přání?

Může se stát, že dovolíme, aby nám bolest ze vztahů sebrala to nejlepší. Když se vzájemně potřebujeme nejvíc, jsme také natolik zranitelní, aby nás to ranilo a vzdálilo od našich milých. 

​Jak se tvůj pohled na ně změnil pod vlivem zármutku? Zvládneš nechat jít něco ze své bolesti a poprosíš Boha, aby ti pomohl přijmout, že každý člověk truchlí jinak? 

Můžeme se pomodlit.

Pane Bože, 

děkuji ti za mé milé. Pomoz mi vidět je tak, jak je vidíš ty. Chci se uzdravit a chci, aby mé vztahy byly pevné. Ty víš, jak můj zármutek dopadl na to, jak je vnímám a dokonce i na to, jak se dívám na tebe. Prosím, posilni mne emocionálně, duchovně i tělesně. A naplňuj mne svou láskou.

Amen.