ZášťUkázka

Odpuštění na poušti 

“Bože, jsem na tebe fakt naštvanej,” mumlal jsem si pod vousy a hodil jsem Bibli do šuplíku nočního stolku. Už mi to nepřipadalo jako domov, a nic nevypadalo reálné. Už skoro rok jsem se necítil sám sebou, když se mých myšlenek zmocnila úzkost a deprese. 

Bojoval jsem, zoufale se pokoušel znovu nabýt to, kým jsem kdysi býval - někým, kdo viděl Ježíše jako drahého přítele, hluboce znal Boha a osobně prožíval působení Ducha uvnitř i vně každou chviličku dne. Ale uprostřed vychovávání čtyř divokých a úžasných dětí, žonglování v práci a povzbuzování ostatních, aby se na Boha spoléhali celým srdcem, jsem zapomněl spoléhat se na něj srdcem svým. 

Zlobil jsem se, že mne Bůh nechal dojít do pouště - období, kdy jsem necítil jeho přítomnost a círil jsem se polapený ve své vlastní mysli. Tu poušť jsem nenáviděl. 

V mém hněvu a frustraci mi několik měsíců trvalo sebrat sílu a otevřít Bibli. Většinu času jsem strávil křičením na Boha. A víš co? Zjistil jsem, že Bůh to bere, unese to. Unese můj hněv i moje výbuchy vzteku. To všechno unese. 

Jednoho dne jsem sebral dost sil a otevřel Bibli, a objevil jsem sám sebe v příběhu Joba. Možná jsem nepřišel o ovce (jasně, žádné jsem nikdy neměl, to jen tak pro začátek), a ani o děti nebo o dům - ale pociťoval jsem nápor útoků nepřítele ze všech stran. Věděl jsem, že jako Job jsem měl prostor rozzlobit se, ale také odpustit Bohu a mít na paměti jeho svrchovanost. 

Zde je pár věcí, které jsem se dověděl o tom, jak můžeš odpupstit Bohu poté, co na tebe dopadla bolest. Doufám, že ti to také pomůže chodit v odpuštění. 

1. Nezapomínej, že Bůh všechno řídí pro tvoje dobro. Může dovolit, že se stanou špatné věci. Bůh nám nikdy neslíbil na každý den jen sluneční svit a růže! Problémy a zármutek se na tebe můžou nahrnout a zavalit tě až tak, že na Boha jen křičíš a ječíš. Ale on to unese, a vždycky působí pro tvoje dobro. 

2. Dovol těm přestupkům a urážkám, aby se staly příležitostmi k ještě bližšímu poznávání Boha. Z celého srdce mohu říct, že mne na cestě s Pánem každý temný den vždycky vedl jen blíž k němu - i když jsem řval a ječel celou dobu jako mrňavý fakan odmítající u oběda brokolici. Poušť nás vždycky může přitáhnout blíž k Bohu. 

3. Buď vděčný a zkrať naříkání a stěžování. Bohu se nelíbí naše reptání a dohadování (Filipským 2:14). Dovídáme se, že máme být vděční za všech okolností, ne za všechny okolnosti. Stejně jako to říkám vlastním dětem - zkontroluj si svůj postoj, prosím! 

4. Pamatuj si, Bůh nic neudělal špatně, ale přesto je v pořádku mu odpustit. Tady v tom pro mne tkvěl klíč k uzdravení. Když se věci nedaří podle našich představ, snadno Boha obviňujeme, protože si myslíme, že po nás jde. Ale Bůh nedělá nic špatně. Nikdy mu nejde o to nám ublížit nebo nás jen tak pro nic za nic nechat trpět. Přesto je v pořádku mu odpustit, protože nám to může pomoct uzdravit se a dál vykročit do zdravějšího vztahu s ním. 

A dovol mi ti říct - opravdu jsem začal nacházet uzdravení. Uzdravení, o kterém jsem si v těch nejtemnějších a nejnaštvanějších dnech v poušti myslel, že je vyloučené. Vůbec jsem si nebyl jist, jestli vůbec někdy dojdu k bodu, kdy bych Bohu plně odpustil. Ale teď už můžu říct, že spolu kráčíme v novém rytmu, který pociťuji jako něco dosud nikdy nepoznaného. Je to pocit čerstvý a nový. A já bych tuto blízkost nikdy nezažil, kdybych se neocitl v té poušti, kterou jsem tolik pohrdal. Takže nakonec ta poušť vlastně není až tak špatná. 

—Kara-Kae, najdi odpuštění na poušti 

Modlitba: Bože, děkuji ti za trpělivost, laskavost a milost. Děkuji, že slyšíš mou modlitbu a jsi schopný unést moje emoce - dokonce i když jsem naštvaný a rozzlobený na tebe. Pomáhej mi přijímat období pouště jako přiložitost k objevování tebe a tvé dobroty.