Bože, kde jsi?! S Johnem BevereUkázka

Kde jsi?

Už jsi někdy zažil pocit, že je Pán tak blízko, že stačí jen zašeptat Jeho jméno a On je zrovna tam a odpovídá hned?

Ale pak se dostavila doba, kdy jsi Mu nechával jeden vzkaz za druhým a On jakoby ti naprosto zmizel ze života. Možná v takovém bodě právě jsi a otázka, kterou chceš vykřičet do mrtvého ticha, je volání mnoha dalších lidí, kteří se ocitli na vyschlém a těžkém místě: "Bože, kde jsi?!"

Svoje první období sucha jsem zažil jako mladý věřící, kdy jsem na začátku osmdesátých let žil v Dallas v Texasu. Naivně jsem vkročil do vyprahlého období a měl jsem pocit, jako kdyby mne Bůh opustil. Předtím jsem jen zavolal a Pán okamžitě reagoval. Vzpomínám si, jak rychle vyslýchal ty nejtriviálnější prosby. Jeho přítomnost byla tak blízká, zřejmá a silná! 

A teď jsem prostě nemohl přijít na to, co se děje. Den za dnem jsem klekal na kolena a volal: "Bože, co se děje? Jako kdyby ses vzdálil na miliony kilometrů!”

V té době jsem pořád opakovaně revidoval svůj život a ptal se: "Jaký strašný hřích jsem spáchal?!”

Samozřejmě to bylo tak, že jsem, jako každý člověk na této planetě, opakovaně sklouzl do hříchu, ale také jsem rychle dělal pokání a prosil za odpuštění, které Ježíš nabízí. Pokud jsem si byl vědom, neměl jsem v životě žádný trvalý ani vědomý hřích.

“Bože, proč už se mnou nemluvíš?” ptal jsem se každý den v období sucha. Protože nebe zůstávalo jako kovový příkrov, dostal jsem se na rozhodující křižovatku - vzdám svou snahu najít Boha s pocitem, že mne odmítl a zapomněl? Nebo se tou rezistencí protlačím ve vášnivém úsilí dostihnout milovníka své duše? 

Rozhodl jsem se pro to druhé a nebyl jsem zklamán. V pustině objevujeme, po čem doopravdy hladovíme - po Bohu nebo po věcech tohoto světa? Když mu to dovolíme, v pustině z nás Bůh strhává bezbožné touhy a vytvoří nám srdce, které nad všechno ostatní touží po něm.