Takto to být nemá: Pětidenní výzva od Lysa TerKeurstUkázka

Příběh, který vyprávíme sami sobě

Ráda vyprávím sama sobě jeden příběh. Je to příběh o tom, jak by měl vypadat můj život.

Chybí v něm sice spousta každodenních detailů, ale vládne tam pořádek. Vlastně víc než pořádek. Je to příběh, v němž se mé prsty boří hluboko do písku nádherné země zvané normální. Země, kterou jsem sice nestvořila, ale v níž mohu schválit jakoukoliv změnu ještě před tím, než k ní dojde. A zároveň mám právo veta na všechny okolnosti, které nevypadají dobře, nelíbí se mi, nebo mi nevoní. 

Lidé jsou tam laskaví. Dělají přesně to, co slíbí, a pokud jsou mrzutí, tak jen proto, aby děj ozvláštnili. Krajina je posetá dobrem jako kvetoucími stromy. Nad vším se vznáší klid jako naducané obláčky. A k tomu všemu hraje jednoduchý a líbivý soundtrack, kterým se prolíná smích.

Věřím, že i ty máš takový svůj příběh. Nechceme ho jen dočíst do konce a mít z něj dobrý pocit. Máme chuť vzít pero a napsat si ho sami. Víme přesně, jak by se měl vyvíjet. Ale žijeme v nejistotě, že nedokážeme odhadnout či ovlivnit, jak dopadne.

Lidé se příliš upínají na výsledek. Říkáme, že důvěřujeme Bohu, ale přitom se zuby nehty snažíme ovlivnit, jak věci dopadnou. Chválíme Boha, pokud vše běží podle našich představ. Pokud tomu tak není, začneme o Bohu pochybovat. A když máme podezření, že to On spálil naději, která nás držela nad vodou, opouštíme Ho. Turbulence nečekaných změn mohou otřást i těmi, kteří obvykle stojí nohama pevně na zemi.

Ano, i já přesně vím, jak by měl Bůh konat a pak jsem zklamaná, že je to jinak a rozhodně ne správně. V posledních letech jsem prožila hodně bolesti v manželství a v rodině, měla jsem i zdravotní problémy. Tak jsem si svůj život nepředstavovala. A i když se detaily tvého příběhu mohou lišit, ani ty sis asi nemyslel, že tvůj život bude vypadat takto.

Ale je tady naděje, že ačkoliv nedokážeme předvídat, ovlivňovat či požadovat, jak mají naše záležitosti dopadnout, je velká pravděpodobnost, že dopadnou dobře. Líp než dobře. Líp než normálně. Zvítězíme, protože dostáváme vítězství skrze Ježíše (1. Korintským 15:57). A vítězové se nikdy nespokojí s normálem.

Ale co když to vítězství je jen zlomek toho, jak se věci budou vyvíjet? Co když mnohem větší vítězství je to, jak dobře žijeme dnes? V tuto hodinu. V tuto minutu. 

Pomalu začneme hledat způsob, jak naději nespojovat s konkrétními výsledky, které byly podle nás tou jedinou cestou zpátky k normálu. Naději začneme spojovat s Bohem. Autorem takového příběhu, jaký si tvé srdce ani nedokázalo představit, ale teď o něj s každým úderem prosí. Je toho daleko víc, než tušíš. A už se nemůžu dočkat, jak začne působit v tvém i mém životě.

K ZAMYŠLENÍ:Jak bys popsal svou verzi "normálu"? Napiš pár slov, která tě napadnou. Co si myslíš o Bohu, když se realita neshoduje s tím, jak bys ji chtěl mít?