Výběr: Každodenní připomínka EvangeliaUkázka

Skoro jsem upustil knihu od Davida Bentley Harta, když jsem si četl jeho překlad slova "požehnaný" v Bibli. Známý učenec mluví o tom, jak toto slovo ztratilo význam v naší kultuře: často se nahrazuje slovem "šťastný". Hart ale argumentuje tím, že mnohem přesnější by bylo použít slovo jako blažený nebo stav naprostého štěstí. 

Toto pro nás Bůh udělal v evangeliu. Dal nám všechna věčná požehnání, která si umíme představit, abychom byli plni dokonalé blaženosti!

Je naší denní volbou, naším denní bojem a denní zkouškou, jestli si to budeme připomínat, uvědomovat a žít v této realitě. 

A není to postaveno na okolnostech. Opravdu není. Mladž muž Meisha mě to naučil způsobem, na který nikdy nezapomenu.

Meisha byl uprchlíkem z válečné země. Jeho vesnice a vše, co měl a znal, bylo zničeno útočící armádou. On sám byl přinucen dělat nosiče, který nosil zásoby vojáka přes deštný prales, zatímco se u toho neustále díval do hlavně pušky - podobně jako když v Ježíšových dobách římští vojáci nutili lidi, aby nesli jejich přemena jednu míli.

Potom jednoho dne voják donutil Meishu, aby zneškodnil pozemní minu. Mina explodovala a Meisha přišel v okamžiku o obě ruce a oči. Nechali ho na místě, protože si mysleli, že je mrtvý, ale nebyl. 

Před pár lety s ním někdo sdílel příběh o utrpení Spasitele. Meisha se identifikoval s Bohem, který znal jeho bolest. Jeho život byl slavně proměněn. 

Meisha je tak blaženě nadšený z evangelia, takže ho lidé vodí z jednoho tábora uprchlíků do druhého, aby se podělil o evangelium s těmi, kdo o Ježíši neslyšeli. 

Meishova radost je nakažlivá. Je mnohem šťastnější než většina lidí, co vidí, má obě ruce a nepřežívá v chudobě v uprchlickém táboru. Jeho radost vychází z jeho vděčnosti za kříž. Meisha ví, že zanedlouho bude s Kristem navždy. 

Meisha rozlévá radost z evanglie urpostřed uprchlických táborů. Ztělesňuje Písma, která psal apoštol Pavel "Toto naše lehoučké soužení trvá jen chvilku, ale vytváří nám s ničím nesrovnatelné břemeno slávy, jež potrvá věčně." (2. Korintským 4:17).