Vyruš nás, Pane!Ukázka

Netečnost: smrtící nepřítel

Bušení na dveře rozechvělo celý dům těsně předtím, než je z pantů vyrazila noha netrpělivého římského vojáka. Petr ještě ležel v posteli, když ho strážci popadli a vyvlekli do prašných jeruzalémských ulic, kde na něj čekal vězeňský vůz. Velekněz využil své politické moci a nařídil, aby byli Ježíšovi učedníci shromážděni jako obyčejní zločinci a uvězněni ve společném vězení. Večer se ale měl stát mimořádný zázrak. Ve Skutcích 5,19 se píše: „ Pánův anděl však v noci otevřel dveře vězení a vyvedl je ven.“ Jaké slavné vysvobození a svědectví! Bůh opět prokázal svou moc a tito první Ježíšovi následovníci se museli cítit nepřemožitelní.

Myslím, že to, co se stalo potom, je typické pro lidskou povahu. Zdá se, že uprostřed velkých vítězství otupil duchovní smysly některých věřících mrak samolibosti. Ve Skutcích 12 čteme, že pronásledování církve pokračovalo. Tentokrát to však byl Herodes, kdo inicioval zatýkání, a místo aby se zmocnil všech apoštolů najednou, začal s Jakubem, Janovým bratrem. Všichni předpokládali, že Jakubovi se nic nestane. Vždyť Bůh už jednou apoštoly z vězení vysvobodil a jistě to udělá znovu... nebo ne? Čteme, že se nekonala žádná modlitební shromáždění, žádné bdění ani přímluvy. Všechno bylo v pořádku a nikdo se o to nestaral, dokud církev nezničila strašná zpráva: Jakub byl popraven rukou zlého vládce. Samolibost patří k nejnebezpečnějším nepřátelům věřícího, protože je tak snadné jí propadnout a je velmi obtížné ji v našem životě odhalit dříve, než nás zasáhne nemilosrdné procitnutí.