Žalmy 2:1-12

Proč vzbouřily se národy a lidé vymýšlejí marnosti? Králové světa povstali, vládcové strojí spiknutí proti Hospodinu a jeho Pomazanému: „Pojďme rozlámat jejich okovy, shoďme ze sebe jejich provazy!“ Směje se Ten, jenž trůní v nebesích, vysmívá se jim Hospodin. Jednou k nim ale v hněvu promluví, ve svém rozlícení je vyděsí: „Já sám jsem ustanovil svého krále na Sionu – své svaté hoře!“ Povím, co prohlásil Hospodin. Řekl mi: „Jsi můj syn, já jsem ode dneška Otcem tvým! Požádej mě a já učiním národy země tvým dědictvím, nejzazší končiny tvým vlastnictvím. Železnou holí je rozdrtíš, roztříštíš je jak hliněné nádoby.“ Proto, králové, buďte rozumní, soudcové země, nechte se poučit. Služte Hospodinu s posvátnou bázní a veselte se s třesením. Líbejte „syna“! Kdyby se rozlítil, na cestě byste zhynuli – jeho hněv může vzplanout ve chvíli!