Exodus 16
16
Hospodin dává lidu manu
1Když vyrazili z Élimu, přišla celá pospolitost synů Izraele do pustiny Sín,#17,1; Nu 33,11; [obv. se ztotožňuje s písečným krajem Debbet erRamle, na JZ Sínajského poloostrova. Nezaměnit s pustinou Sin (Nu 13,21)] která je mezi Élimem a Sínajem, patnáctý den druhého měsíce od jejich vyjití z egyptské země. 2A celá pospolitost synů Izraele reptala v pustině proti Mojžíšovi a proti Áronovi. 3Synové Izraele jim říkali: Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa a jídali jsme chléb do sytosti! Protože jste nás vyvedli do této pustiny, abyste celé toto shromáždění nechali zemřít hlady.
4Hospodin řekl Mojžíšovi: Hle, sešlu#h.: + jako déšť; Ž 78,24p vám z nebe chléb a lid bude vycházet a sbírat pro svou každodenní potřebu,#n.: dávku; 1Kr 8,59; Neh 12,47; Da 1,5; srv. Mt 6,11 abych ho vyzkoušel, budeli chodit#n.: žít podle mého zákona nebo ne. 5I stane se šestého dne, když budou připravovat, co přinesou, bude toho dvojnásobně, než co budou sbírat jiné dny.
Reptání lidu, dostávají maso
6Mojžíš a Áron všem synům Izraele řekli: Večer tedy poznáte, že vás Hospodin vyvedl z egyptské země. 7A ráno uvidíte Hospodinovu slávu, protože slyšel vaše reptání#v h. vždy pl.; v. 8n.12; Nu 14,27; 17,20.25 proti Hospodinu. Vždyť co jsme my, že reptáte proti nám? 8Dále Mojžíš řekl: Když vám Hospodin dá večer k jídlu maso a ráno chléb k nasycení, poznáte, že Hospodin slyšel vaše reptání, jímž jste proti němu reptali. Vždyť co jsme my? Vaše reptání nebylo proti nám, ale proti Hospodinu. 9Áronovi pak Mojžíš řekl: Řekni celé pospolitosti synů Izraele: Přistupte před Hospodina, protože slyšel vaše reptání. 10A když Áron mluvil k celé pospolitosti synů Izraele, obrátili se k pustině, a tu se v oblaku ukázala Hospodinova sláva.
11Nato Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 12Slyšel jsem reptání synů Izraele. Pověz jim toto: K večeru budete jíst maso a ráno se nasytíte chlebem. Tak poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh.
13Večer přitáhly křepelky a pokryly tábor. Ráno zas byla vrstva rosy okolo tábora. 14Vrstva rosy se odpařila a hle, na povrchu pustiny leželo něco jemného křupavého,#n.: šupinatého; HL jemného jako jíní na zemi. 15Když to synové Izraele viděli, říkali jeden druhému: Man hú?#[“Co to je?”] Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: To je chléb, který vám Hospodin dal k jídlu. 16To je to, o čem Hospodin přikázal: Nasbírejte toho každý podle toho, co sníte. Vezmete si každý podle počtu lidí ve svém stanu, ómer#míra pro obilí, cca 3,6 litru; v. 36 na hlavu. 17Synové Izraele tak učinili a nasbírali jedni více a jiní méně. 18Pak odměřili po ómeru. Nepřebylo tomu, kdo měl více, a ten, kdo měl méně, neměl nedostatek. Každý nasbíral podle toho, co snědl. 19Mojžíš jim řekl: Nikdo si nic z toho neponechejte do rána. 20Ale neposlechli Mojžíše a někteří si něco z toho ponechali do rána. To však zčervivělo#h.: změnilo se to v červy a zasmrádlo. Mojžíš se proto na ně rozhněval. 21Tedy to sbírali ráno co ráno, každý podle toho, co snědl. Když začalo hřát slunce, rozplynulo se to.
Zachování soboty
22A šestého dne nasbírali dvojnásobné množství potravy, dva ómery na osobu.#h.: jednoho Všichni předáci pospolitosti přišli a oznámili to Mojžíšovi. 23Odpověděl jim: To je to, co promluvil Hospodin: Zítra bude odpočinutí#přesněji: “přestání”; [tak jako Hospodin sedmého dne přestal se svým dílem, i člověk by měl přestat se svým dílem, aby se uvolnil pro obecenství s Bohem; srv. Gn 2,2n; He 4,4.10]; výraz šabaṯ šabāṯôn zdůrazňuje mimořádný význam soboty (Lv 23,3) nebo označuje zvláštní, mimořádnou sobotu, která byla svěcena zvláštním způsobem (Ex 31,15; 35,2; Lv 16,31; 23,32); překládáme jej “nejsvětější sobota” nebo “sobota odpočinutí” (Lv 25,4) -- svatá sobota Hospodinova. To, co máte napéct, napečte a to, co máte uvařit, uvařte a vše, co bude přebývat, si uložte a uchovejte do rána. 24Uložili to tedy do rána tak, jak Mojžíš přikázal, a nezasmrádlo to, ani v tom nebyly larvy. 25Mojžíš pak řekl: Snězte to dnes, protože dnes je sobota Hospodinova. Dnes na poli nic nenaleznete. 26Šest dní to budete sbírat, ale sedmý den je sobota, v ní nic nebude. 27Když sedmého dne přesto někteří z lidu vyšli sbírat, nic nenašli.
28Hospodin řekl Mojžíšovi: Jak dlouho budete odmítat zachovávat mé příkazy a zákony? 29Hleďte, vždyť Hospodin vám dal sobotu, proto vám šestého dne dává pokrm na dva dny. Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa.#n : domova; Nu 24,11p 30Lid tedy sedmého dne odpočíval. 31Dům izraelský to pojmenoval mana. Bylo to bílé jako koriandrové zrno a chutnalo to jako koláč s medem. 32Mojžíš řekl: Toto je věc, kterou přikázal Hospodin: Naplňte tím ómer, aby to bylo uchováno pro vaše generace, aby viděly chléb, kterým jsem vás krmil v pustině, když jsem vás vyvedl z egyptské země. 33Mojžíš pak řekl Áronovi: Vezmi jeden džbán, dej tam plný ómer many a ulož ho před Hospodinem, aby to bylo uchováno pro vaše generace. 34Tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi, Áron to uložil před truhlou svědectví, aby to bylo uchováno. 35Synové Izraele jedli manu čtyřicet let, dokud nepřišli do obydlené země; jedli manu, dokud nepřišli na okraj země Kenaanu. 36Ómer je desetina éfy.
Currently Selected:
Exodus 16: CSP
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.
Exodus 16
16
Hospodin dává lidu manu
1Když vyrazili z Élimu, přišla celá pospolitost synů Izraele do pustiny Sín,#17,1; Nu 33,11; [obv. se ztotožňuje s písečným krajem Debbet erRamle, na JZ Sínajského poloostrova. Nezaměnit s pustinou Sin (Nu 13,21)] která je mezi Élimem a Sínajem, patnáctý den druhého měsíce od jejich vyjití z egyptské země. 2A celá pospolitost synů Izraele reptala v pustině proti Mojžíšovi a proti Áronovi. 3Synové Izraele jim říkali: Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa a jídali jsme chléb do sytosti! Protože jste nás vyvedli do této pustiny, abyste celé toto shromáždění nechali zemřít hlady.
4Hospodin řekl Mojžíšovi: Hle, sešlu#h.: + jako déšť; Ž 78,24p vám z nebe chléb a lid bude vycházet a sbírat pro svou každodenní potřebu,#n.: dávku; 1Kr 8,59; Neh 12,47; Da 1,5; srv. Mt 6,11 abych ho vyzkoušel, budeli chodit#n.: žít podle mého zákona nebo ne. 5I stane se šestého dne, když budou připravovat, co přinesou, bude toho dvojnásobně, než co budou sbírat jiné dny.
Reptání lidu, dostávají maso
6Mojžíš a Áron všem synům Izraele řekli: Večer tedy poznáte, že vás Hospodin vyvedl z egyptské země. 7A ráno uvidíte Hospodinovu slávu, protože slyšel vaše reptání#v h. vždy pl.; v. 8n.12; Nu 14,27; 17,20.25 proti Hospodinu. Vždyť co jsme my, že reptáte proti nám? 8Dále Mojžíš řekl: Když vám Hospodin dá večer k jídlu maso a ráno chléb k nasycení, poznáte, že Hospodin slyšel vaše reptání, jímž jste proti němu reptali. Vždyť co jsme my? Vaše reptání nebylo proti nám, ale proti Hospodinu. 9Áronovi pak Mojžíš řekl: Řekni celé pospolitosti synů Izraele: Přistupte před Hospodina, protože slyšel vaše reptání. 10A když Áron mluvil k celé pospolitosti synů Izraele, obrátili se k pustině, a tu se v oblaku ukázala Hospodinova sláva.
11Nato Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 12Slyšel jsem reptání synů Izraele. Pověz jim toto: K večeru budete jíst maso a ráno se nasytíte chlebem. Tak poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh.
13Večer přitáhly křepelky a pokryly tábor. Ráno zas byla vrstva rosy okolo tábora. 14Vrstva rosy se odpařila a hle, na povrchu pustiny leželo něco jemného křupavého,#n.: šupinatého; HL jemného jako jíní na zemi. 15Když to synové Izraele viděli, říkali jeden druhému: Man hú?#[“Co to je?”] Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: To je chléb, který vám Hospodin dal k jídlu. 16To je to, o čem Hospodin přikázal: Nasbírejte toho každý podle toho, co sníte. Vezmete si každý podle počtu lidí ve svém stanu, ómer#míra pro obilí, cca 3,6 litru; v. 36 na hlavu. 17Synové Izraele tak učinili a nasbírali jedni více a jiní méně. 18Pak odměřili po ómeru. Nepřebylo tomu, kdo měl více, a ten, kdo měl méně, neměl nedostatek. Každý nasbíral podle toho, co snědl. 19Mojžíš jim řekl: Nikdo si nic z toho neponechejte do rána. 20Ale neposlechli Mojžíše a někteří si něco z toho ponechali do rána. To však zčervivělo#h.: změnilo se to v červy a zasmrádlo. Mojžíš se proto na ně rozhněval. 21Tedy to sbírali ráno co ráno, každý podle toho, co snědl. Když začalo hřát slunce, rozplynulo se to.
Zachování soboty
22A šestého dne nasbírali dvojnásobné množství potravy, dva ómery na osobu.#h.: jednoho Všichni předáci pospolitosti přišli a oznámili to Mojžíšovi. 23Odpověděl jim: To je to, co promluvil Hospodin: Zítra bude odpočinutí#přesněji: “přestání”; [tak jako Hospodin sedmého dne přestal se svým dílem, i člověk by měl přestat se svým dílem, aby se uvolnil pro obecenství s Bohem; srv. Gn 2,2n; He 4,4.10]; výraz šabaṯ šabāṯôn zdůrazňuje mimořádný význam soboty (Lv 23,3) nebo označuje zvláštní, mimořádnou sobotu, která byla svěcena zvláštním způsobem (Ex 31,15; 35,2; Lv 16,31; 23,32); překládáme jej “nejsvětější sobota” nebo “sobota odpočinutí” (Lv 25,4) -- svatá sobota Hospodinova. To, co máte napéct, napečte a to, co máte uvařit, uvařte a vše, co bude přebývat, si uložte a uchovejte do rána. 24Uložili to tedy do rána tak, jak Mojžíš přikázal, a nezasmrádlo to, ani v tom nebyly larvy. 25Mojžíš pak řekl: Snězte to dnes, protože dnes je sobota Hospodinova. Dnes na poli nic nenaleznete. 26Šest dní to budete sbírat, ale sedmý den je sobota, v ní nic nebude. 27Když sedmého dne přesto někteří z lidu vyšli sbírat, nic nenašli.
28Hospodin řekl Mojžíšovi: Jak dlouho budete odmítat zachovávat mé příkazy a zákony? 29Hleďte, vždyť Hospodin vám dal sobotu, proto vám šestého dne dává pokrm na dva dny. Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa.#n : domova; Nu 24,11p 30Lid tedy sedmého dne odpočíval. 31Dům izraelský to pojmenoval mana. Bylo to bílé jako koriandrové zrno a chutnalo to jako koláč s medem. 32Mojžíš řekl: Toto je věc, kterou přikázal Hospodin: Naplňte tím ómer, aby to bylo uchováno pro vaše generace, aby viděly chléb, kterým jsem vás krmil v pustině, když jsem vás vyvedl z egyptské země. 33Mojžíš pak řekl Áronovi: Vezmi jeden džbán, dej tam plný ómer many a ulož ho před Hospodinem, aby to bylo uchováno pro vaše generace. 34Tak, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi, Áron to uložil před truhlou svědectví, aby to bylo uchováno. 35Synové Izraele jedli manu čtyřicet let, dokud nepřišli do obydlené země; jedli manu, dokud nepřišli na okraj země Kenaanu. 36Ómer je desetina éfy.
Currently Selected:
:
Highlight
Share
Copy
Want to have your highlights saved across all your devices? Sign up or sign in
Český studijní překlad, Copyright © 2009, Nadační fond překladu Bible. Použito s povolením. Nedistribuovat.